WAKAME

Wakame, druh mořských řas, je jednou ze surovin budoucnosti. Lidstvo se bude chtít uživit. A protože oceány jsou rozlehlé a plodné, budeme se na produkty, jako jsou wakame, více a více spoléhat. Já jsem si na wakame v Japonsku zvykla hodně rychle. Zachutnaly mi a jedla jsem je každý den. Projevilo se to za několik let i na mých vlasech – byly tužší a byly tmavší. V Japonsku se jí až dvacet druhů různých řas a jsou denně na jídelníčku.

To, že jsem byla zvyklá jíst řasy, se mi hodilo, když jsem byla čtrnáct dni na ostrově Nelson na Antarktidě. V programu o přežití. Jíst bylo jen to, co jsme si s sebou přinesli v ruksaku na zádech. A taky to, co vyplavilo moře. Živočichové byli v bezpečí, protože člověk na Antarktidě lovit nesmí. Na ostrově nerostly žádné stromy, ani keře, jen lišejník. Do lišejníků jsem se nepouštěla, ale mořské řasy, těch jsem se nebála. Neznala jsem sice všechny druhy, co tam rostly, ale důvěřovala jsem jim víc, než důvěřuji houbám. Prostě jsem je sbírala a vařila z nich. Naše posádka sedmi lidí mě vybrala za kuchařku. Všichni jsme přežili ve zdraví. Sbírala jsem, co bylo. Dlouhé pásy řas typu kombu jsem si věšela kolem krku a vítězně se vracela do naší polní kuchyně. Vařila jsem řasňačku se Sriracha a chutnala jako zelňačka. Nebo jsem dělala gulřas, tedy guláš z řas. Moře vyplavovalo takové tuhé tmavě červené řasy. Byly jako duté silné dráty. Musela jsem je dlouho vařit, a když jsem je dobře ochutila, masový guláš spolehlivě nahradily. Jako správný japonský gurmán jsem si na Nelson donesla sojovou omáčku, rýžový ocet a wasabi. Dělala jsem skvělý listový salát z takových světle zelených jemných řas, které nebylo třeba ani povařit. Loupala jsem je jako vzácný perníček z kamenů, které obmýval oceán. Byla jsem nadšená. Každý den byl pro mě gastronomickým dobrodružstvím!

Po návratu do Čech jsem si chtěla otevřít k Miyabi ještě jednu restauraci. Vařili bychom tam jídla jen ze samých mořských řas. Přátelé mi to ale rychle rozmluvili, že prý na takový počin není zatím vhodný čas. A že si Češi budou na řasy asi ještě dlouho zvykat. Stvrzuji, že zvyknout se dá. A nejen zvyknout, řasy se stanou pochoutkou! Jsem zvědavá, kdy vznikne první restaurace jen na jídla z mořských řas. Nápad předávám.

Jaká všelijaká jídla se dají dělat z řas?

Na Nelsonu jsem byla v roce 2011 a od té doby řasová osvěta hodně postoupila. Někdo řasy jí programově, prostě proto, že jsou zdravé, a jiní, protože jim řasy navíc hodně zachutnaly. Řasy je třeba vyzkoušet! Jestli se chcete přidat mezi obdivovatele řas, začněte v Miyabi. Zrovna teď máme v nabídce originální sushi uramaki rolku, kterou jsme nazvali Korálový útes. Obsahuje hned čtyři druhy řas. Nebo si v Miyabi pro začátek můžete dát skvělý salát z wakame s tahini sezamovou zálivkou. Hodí se pro take away. Wakame bomba! A samozřejmě najdete wakame v naší misoshiru polévce. Wakame je také velmi chutné v rámen polévce, zvláště v curry rámen, které je právě teď v mimořádné Miyabi nabídce. Z wakame se dají dělat i netradiční jídla, jako je moje oblíbené pesto. Místo bazalky použijete wakame. Povaříte je a rozmixujete na jemnou kaši, přidáte citron a můžete i trochu šlehačky a máte skvělý doplněk obzvláště k rybám s bílým masem. Ale wakame nejsou jediné řasy, které se v Miyabi točí.

Každý den spotřebujeme štos nori řas na sushi. Téměř všechny makizushi potřebují pro své zabalení jakýsi papír, který je slisovanou řasou nori. Další řasou v našem repertoáru jsou hijiki – takové černé červíčkovité řasy. Máme stálé hosty, kteří k nám na hijiki chodí. Nikde jinde je totiž nenabízejí. V Miyabi můžete ozkoušet i řasu kanten ve formě želé z kdoulí a yuzu. Ve výčtu různých druhů řas chybí ještě ta, která je pro japonskou gastronomii nejdůležitější. Je jí kombu. Tvoří základ dashi vývaru a ten se přidává snad do všech japonských jídel. Každý den proto v Miyabi připravujeme poctivý vývar z kombu řasy, takové té silné a tvrdé, co jí bylo na pobřeží ostrova Nelson nejvíc. Vyvařenou kombu nevyhazujeme, ale povaříme do měkka a usušíme a máme základ posypu, kterému se říká furikake. Sype se na rýži. Do kombu se také mohou zabalit filety tuňáka a když je dlouho vaříte v sojové omáčce a dashi, všechno se krásně nasákne chutí umami. Kombumaki. Je to slavností jídlo, které bude v Miyabi novoroční krabičce. V Japonsku z kombu, wakame i jiných řas dělají dokonce i bonbony. A to je síla, kolik vitamínů a minerálů můžete z takového bonbonu získat.

Proč jsou řasy zdravé?

Protože obsahují jod a Omega 3. A taky důležitý vitamín B3 a velké množství minerálů – vápník, hořčík, železo a draslík. Mají desetkrát až dvacetkrát více minerálů, než rostliny rostoucí z půdy. Navíc jsou hodně bohaté na vlákninu, kterou jíme v naší moderní stravě stále méně a méně. Řasy jsou právem zařazené mezi nejdůležitější super potraviny. Jsem přesvědčená, že za to, že se mi v Japonsku zásadně zlepšilo zdraví, vděčím právě řasám. Přišla jsem do Japonska v jednadvaceti letech a měla jsem dědičně vysoký tlak a náběh na dnu. Už za rok jsem se o svůj tlak přestala zajímat. Nebylo třeba. Je známým faktem, že řasy eliminují vznik chronických chorob jako je zvýšený tlak, zvýšený cholesterol, kardiovaskulární potíže, cukrovka typu II, zažívací choroby, osteoporóza a v neposlední řadě rakovina.

Nechali jste se zlákat? Nechte se. Jedno japonské pořekadlo praví, že k velkým cílům vůbec nemusí vést velká brána. S řasami je to stejné, stačí odvážit se a zkoušet. Po troškách. Ve všech formách. A věřte, že nakonec vaše tělo ty řasy bude samo chtít.

Vaše Miyabi Darja