Hanami

Milí přátelé!
Je květen a všechno kolem nám rozkvetlo. Stromy voní a jejich větve plné květů lákají: Pojďte si pod nás sednout a dívejte se na nás! Jsme krása! V Japonsku mají na dívání se na květy stromů slovo, které se i mně cizince stalo jedním z neoblíbenějších. Hanami. 花見. Hana je znak pro květinu, ale v tomto případě mají lidé na mysli květy sakur. Sakury jakoby vyjadřovaly všechno o životě, o národě, o světě. V Japonsku mají dokonce zpravodajství vyhrazené jen pro zprávy o tom, kde už sakury kvetou, kde jsou v největším květu a kde už opadávají. Jsou to zprávy navýsost sledované. Pro obyvatelé japonských ostrovů zprávy důležité! Oslnivé obrazy sakurových alejí musí naplnit obdivem srdce každého, kdo se podívá, ale Japonci jsou nejvíc dojati, když lístečky květů ze stromů padají a vítr jimi povlává. Zasněni vzpomínají na události svých životů a smiřují se s tím, že věci světa jsou pomíjivé.

花見. Ten druhý znak ve slově znamená dívat se, vidět a v japonském jazyce se můžete podobně jako na sakury dívat na ume a pak je to Umemi, nebo na sníh a pak je to Yukimi. Vlastně v té chvíli neděláte nic jiného, než se díváte. Ideálně. Díváte se tak intenzivně, že se téměř ztotožňujete s tím, na co se díváte. Prožívala jsem to v Japonsku v našem domě, když jsem si uložila dívat se na déšť a nebo na sníh. Zvedla jsem papírovou žaluzii yukimi shouji, seděla na tatami, pila čaj a sledovala vločky sněhu, jak procházejí prostorem, který jsem jen já v té chvíli viděla. Moje mysl jakoby vstoupila do přesahu reality a já se cítila naplněná a šťastná. 見Možná si stejně jako já vybavíte znak pro oko 目a představíte si, že oko má jakési nožičky a že tím, že se vaše oko dívá, vy kráčíte a to, co vidíte, se vám otevírá.

Měl by to být stejně intenzivní prožitek i na slavnostech dívání se na sakury, jenže hodování pod rozkvetlými sakurami mohou být v Japonsku pěkně hlučná srocení lidu. Jedna skupinka vedle druhé a nedohlédnete konce. Všichni mají s sebou plno krabiček všelijakých dobrot, slaných i sladkých, a taky plechovky s pivem nebo láhve sake. Některé skupiny si dokonce pouštějí nahlas svou oblíbenou hudbu a nějak se očekává, že jedni k druhým budou kolegiální a každý si to nějak užije. Je to jednou za rok, říkají si účastníci sakurových pickniků. Utkvělo mi v paměti, co povídal jeden můj kamarád Japonec, když se vrátil z několikaletého pobytu v USA zpátky do Japonska – že prý se vrátil, protože v Americe se lidé nescházeli na hanami. Hanami mu prostě chybělo. Přemýšlela jsem tehdy, co důležitého se otevíralo v jeho duši při hodování pod sakurami. Pocit sounáležitosti s občany, ano. Vzpomínky na dětství, ano. Dobré jídlo a pití, které měl rád, ano. A co sakury samotné? Jejich krása a styl? Třikrát ano, protože právě sklon Japonců obdivovat s upřímnou vážností a melancholií květy sakur, mu v Americe chyběl. Chyběla mu poezie japonského srdce.

Hana. Setkali jste se s japonským příslovím Hana yori dango? Doslovný překlad je, že knedlík je lepší než kytka, tedy že v nouzi je lepší se najíst, než dostat třebas i krásnou věc. Dango se může zapsat jiným znakem než knedlíček, ale i tak je význam podobný – například, že charakter člověka je důležitější než jeho vzhled. S tím příslovím Hana yori dango to ale není tak jednoznačné a myslím, že to chápeme i v naší západní kultuře. Když použijeme Hana yori dango ve spojení s Hanami, pak se obvykle stává kritikou vůči těm, koho víc zajímá právě to hodování, než sakurové květy. Než celá ta událost pospolitosti a sounáležitosti, které sakury symbolizují. Sakury jsou víc než květy, jsou krása a jsou poezie.

Ano, dívání se na sakury bylo v začátcích tohoto zvyku spojené především se skládáním básní. Poprvé tento termín použila básnířka Murasaki Shikibu v románu Genji monogatari z doby začátku 11. století. Hanami byla zábavou lidí kolem císařského dvora, později i samurajů a ještě později od doby Edo si hanami užívali i obyčejní lidé, mladí staří, bohatší i ti nejchudší. A dnes je tento zvyk rozšířený i do mnohých krajin světa. V zemích mimo Japonsko je vysázeno mnoho sakurových alejí a hájů a lidé pořádají hanami slavnosti jako třeba ve Washington DC, v Paříži a nebo i u nás v Čechách. Jedna taková slavnost pořádaná Česko-japonskou společností právě proběhla v parku Na Hanspaulce. Sakury!

Sakury rozkvétají, pak jsou v plném květu a pak opadávají, až jsou úplně opadané a pod stromy sakur se rozprostřou koberce z květů. Všechna ta stadia jsou krásná! V Japonsku jsou v době sakur k vidění nákladné sakurové instalace v parcích, v chrámech a podílí se na nich renomovaní umělci. Nádhera! Mnoho instalací je vytvořených v kombinaci s osvícením a zážitek může být tak intenzivní, že se zachytí v mysli na celý život. V době kvetení sakur se pořádají i venkovní čajová Chanoyu setkání a když byste někdy byli pozvaní, určitě se zúčastněte, protože čas sakur je pro čajomilce velkou příležitostí. Nakonec ale nejkrásnější je dívání se na sakury jako meditace a třeba i sám/sama. Takové to soustředění celé mysli na krásu. Díváte se, až se na chvíli stanete květem. Sakurou.

Sakura je japonský národní strom, a proto je možné použít symbolu sakury celoročně. Kdyby sakura nebyla národní symbol, pak byste správně museli například talíř se sakurovou výzdobou použít jen na jaře a kimono se sakurami taky jen v období, kdy sakury kvetou. S jinými květinami to tak je, ale sakura, ta má prostor bez hranic. Sakury najdete hojně jako intarzie a kresby na předmětech lakovaných, na porcelánu a keramice, na železných konvicích, na svitcích, v interiéru, ale také na látkách. Sakury nesmějí chybět ani v gastronomii. Dělají se cukrátka nerikiri nebo konashi ve tvaru sakurového kvítku, ale nejoblíbenější a nejrozšířenějsí jsou sakuramochi, což je zvláštní mochi koláček obalený v lístku ze sakurového stromu. Listy se jedí společně s mochi a jsou moc a moc dobré. Mají vůni i chuť krásně sakurovou. Sakuramochi jsou vždy růžové, protože sakurové kvítky jsou většinou růžové. Samozřejmě, že sakuramochi mají krajové variance. V Japonsku chce mít každý kraj svůj osobitý výraz a právě do cukroví se to často promítá.

Strom sakury se může dožít vice jak dva tisíce let. Hodně vydrží divoká Ito-zakura. Existuje mnoho kultivarů sakur a moje oblíbená je Yaye-zakura. Nejrozšířenější je Yoshino-zakura. Jsou sakury s jednoduchými lístky a nebo silně zdvojené s jakýmisi chomáčky květů. Všechny sakurové kvítky ale mají jedno společné – mají na kvítku takový malý zářez. Díky tomu zářezu rozpoznáte květ sakury od květu ume. Oba květy mají pět lístků a na první pohled vypadají podobně. I barvu mají podobnou. Ume jsou oblouček, ale sakury si ten oblouček trochu roztřepaly. Jsou složitější, jsou výmluvnější.

V hanami mohou lidé objevovat moudrost a poezii japonské kultury, protože sakura je prostě Japonka. Je to slovo, které znají i ti, co se o Japonsko nezajímají. Sakura. Mnozí znáte píseň Sakura Sakura (odkaz). Je to stará japonská lidová píseň, která hovoří o tom, co tu píši. Píseň ale vyjádří vic. A také básně vyjádří víc. Třeba haiku s 5-7-5 slabikami.

Možná mate doma knihu Chrám plný květů od Antonína Límana – vybral a přeložil haiku tří staletí. Básně o sakurách mezi nimi chybět nemohou.
Kvetete jen světu pro příklad květy sakur?
Jarní vánek čechrá květy sakur – usmívají se jako já?
Rozkvetly stařenky sakury vzpomínky na mládí
Shořel mi dům ale to nic – květy třešní už stejně opadaly
Za svítání mluví osamělá žena s květy sakur
V poupatech sakur je výbušná síla – hledím vzhůru a vrávorám
Pod sakurou polévka rybí salát a na všem okvětní lístky

Cítíte, že vám kvítky sakur přistály na vašem obličeji, na vašich rukou a nebo je mate prokvetlé ve vašich vlasech? Jestli ano, nahlédli jste alespoň na chvíli do tajů japonské kultury. Sakury jsou víc než květy, jsou krása a jsou poezie.

S pozdravem “Sakura”, vaše Miyabi Darja