TANABATA

Milí hosté, milí přátelé!

Svátek Tanabata je v překladu Svátek sedmého večera sedmého měsíce a je to jeden z pěti japonských svátků Sekku. Všechny je mám hodně ráda, protože vítají ke společnému stolu. Dávají nás dohromady. Sekku vzniklo ze slova Sekkyo a to znamená „sdílení jídla“. Pokrmy, které jsou k danému svátku připravované, poeticky vystihují roční období i důvod slavení. První je samozřejmě  Oshougatsu 1. 1.,  pak 3. 3.  Ohinasama a 5. 5. Tango no Sekku, 7. 7. je Tanabata a 9. 9. je Kiku no Sekku, svátek Chryzantém. Začátek roku je okázalou oslavou všeho nejlepšího, co nám život dává, březen je jarní měsíc jarních začátků, v květnu se seje, v červenci se píšou přání a v září se sklízí. Chryzantéma na konci symbolizuje dlouhověkost. Plodnou a bohatou. Ano, to chceme!

 Letošní sedmý červencový den už jsme promeškali, ale čekat na příští rok nemusíme, protože Tanabata se v Japonsku slaví celé léto. Svátku se také říká Hoshi no Sekku, což je v překladu Svátek hvězd a oslavuje lásku, takovou, kterou si opravdu přejeme, lásku toužící, trvající a plnou přáníček. Nevíme, zda se přání splní, protože jak se říká, je to ve hvězdách, ale už jen přát si je hezké. I my s Čechách se v létě častěji než jindy díváme k obloze a hledáme hvězdy a něco si přejeme. Přejeme si všechno možné, stejně jako dnešní Japonci, kteří to přání ale rovnou napíší na papírek – říká se jim tanzaku – a pověsí někam, třeba na bambusový stromek, to nejčastěji. Jeden papírek vedle druhého a je jich hodně! Hodně Japonců a hodně přání! Aby to bylo zajímavější, papírky mají různé barvy a lidé si vyberou podle toho, do jaké oblasti jejich přání spadá.

Bílé tanzaku je vhodné pro přání, které vyjadřuje nějaké nové předsevzetí. Modrý papírek si vyberete, když toužíte po klidu a chcete mít lepší výsledky v tom, co děláte. Žlutá je prostorem pro přátelství a já věřím, že těch žlutých tanzaku bývá nejvíce. Lidé ale mají dneska různá přání, která se vymykají zařazení, a proto najdete zavěšené papírky nejrůznějších barev a odstínů. Navíc, Japonci nemají problém si věci upravovat, zvláště když jde o přání a o dobrý pocit. Třeba černou, která byla jednou z původních pěti barev pro vhodné tanzaku, si přeměnili na fialovou, protože černá je depresivní. Fialovou pak lákají do svého života vědomosti, zbožnost a pokoru. Myslím, že si každý můžeme vzít  jakýkoliv papírek, jakékoliv barvy a jakéhokoliv tvaru, hlavní je, abychom si to přání napsali nebo alespoň uvědomili. Jaké asi je?

 Ale vraťme se ke hvězdám. Hoshi. Hoshi no Sekku je o Mléčné dráze a o hvězdách Vega a Altair. V japonské kultuře se k těmto hvězdám váže mnoho legend a pohádek a ta nejpůsobivější a nejčastěji čtená je o princezně Orihime (Vega) a princi Hikoboshi (Altair). Ori a Hiko. Ona byla dcerou vládce nebes a byla přadlena a on byl zástupce mužského pokolení a jeho profesí bylo pasení krav. Vládce vesmíru je dal dohromady a oni se do sebe na první pohled zamilovali a stali se manželi. Jenže jak byli zamilovaní, nevěnovali se tak jako dřív své práci a zapomínali na to, že ona je přadlena a on je pasák dobytka, a svět byl v problému. Otec se rozzlobil a jejich svazek rozpojil. Vložil mezi ně Mléčnou dráhu. Jenže jak jeho dcera usedavě plakala, slitoval se a povolil, že jednou za rok se mohou sejít, a to právě toho 7. 7. Oba se vždy na ten den těšili, ale nebylo jisté, že se jim přání vyplní, protože mezi nimi byla řeka. Přeplavat se nedala, ale pomohli jim ptáci, kteří spojili svá křídla a vytvořili pro ně cestu. Byli to prý straky. Problém byl, když pršelo, protože pak se strakám nedařilo, aby nějakou silnici vytvořily. Hm, co nám ta pohádka říká? Možná to, že prosby a přání jsou důležité, a to i přes to, že nemusí být vždy splněny.

Není náhodou, že Japonci píší přáníčka na papírky a ty někam zavěsí. Chtějí, aby se papírky v proudu vzduchu třepotaly a propojovaly náš svět se světem, co nemůžeme dohlédnout. Nikdo druhý vlastně neví, co je na nich napsáno. Podobně jako když si někdo na nějaké přání myslí, tak o něm nemluví, dokud se třeba nesplní. Nemůžu vám tedy říci, co si já teď přeji, snad jen to, že vybírám papírek žlutý. A protože pět svátků Sekku/Sekkyo je vždy i o jídle, moje přání je o jídle.  Ohinasama  má cukroví ve tvaru diamantu Hishimochi, Tango no Sekku má své posilující chimakimochi a kashiwamochi.  A jaké jídlo spojuje lidi skrze svátek Tanabata – svátek přání a hvězdných odpovědí? Překvapí i nepřekvapí, že jsou to jídla obyčejná, jak se říká lidová, jako je takoyaki, yakisoba nebo letní soumen, jídla, která lidé hromadně jedí, když je někde velká slavnost nebo pouť. V Čechách by to možná byly párky v rohlíku nebo smažený sýr. Důležité je být pospolu, bavit se, tancovat a radovat se, že je léto a že jsou prázdniny a že si můžeme plnit přání a nebo si alespoň něco hezkého přát. Taky se dělají letní ohňostroje a lidé se dívají nahoru na oblohu a vidí krásné ornamenty a vidí spoustu barev a všechno to je rozradostní, protože ano, je hezké se radovat pro radost.

 Na internetu jsem si prohlížela obrázky z různých Tanabata matsuri v Japonsku, třeba z Asagaya v Suginami, kde jsme jako rodina bydleli, a barva, která na zavěšených tanzaku převládala, byla červená. Asi proto, že červená je barva pro lásku a energii. Je to hnací síla. Barva vášně a taky rizika. Ale to všechno musí být, aby byl život životem. Takže nevybírejte pro svá přání jednu barvu. Myslete barevně! Přimlouvám se za žlutou a červenou a přidejte i bílou.

 Ať jsou vaše Tanabata prázdninová přání odvážná, prosvícená sluncem a svázaná přátelstvím!

 Vaše Miyabi Darja