Milí přátelé, jsou situace, které vás v Japonsku překvapí. A možná hned první ráno, když vám hostitelé dají k snídani rýži. Ano, Japonci jedí rýži už od rána. A pak v poledne a taky večer. Čistou, bez soli, bez cibule a bez omáček. Zrníčka se krásně lepí jedno k druhému a hřejivě se lesknou. Kdo si správně uvařenou rýži Japonica zamiluje a kdo si zamiluje Japonsko, občas si zatouží i po japonské snídani. Přiznávám, zatoužila jsem. A abych nebyla u stolu sama, rozhodla jsem se uspořádat japonskou snídani v Miyabi. Miyabi je totiž i pro mě nejbližší Japonsko.
Co budeme podávat? Samozřejmě rýži a polévku misoshiru. To je základ. Misoshiru bude s ředkví daikon a s tofu. K rýži a polévce musí nutně být naložená zelenina tsukemono? Dáme rovnou tři druhy, od každého trošku. Ke snídani taky musí být něco vaječného. Omeleta? Ne, dáme onsen tamago. Alespoň nám připomene lázeň ofuro kdesi v horách v onsen lázních. Virtuální realita – to se v Japonsku hodně nosí. A co takhle mírně smradlavou rybu sušenou na sluníčku? Tu si asi odpustíme, i když … je hodně dobrá. Místo ní si dáme hezky připravenou lososí kotletku. Na slano. Ta je taky typická snídaňová. A co ještě. Přeci malý salátek. Ten může být ku podivu trochu po našem – z čerstvého zelí a mrkve. Nevím jak vy, ale já si určitě dám natto. Jsou to kvašené sojové boby a vytvářejí v nás hezké prostředí. Natto je typické pro japonskou snídani, ale ne všichni natto musí. Přeci jen hodně zavání.
Tohle všechno budeme mít každý z nás před sebou na lakovaném tácu a samozřejmě, k pití bude zelený čaj sencha. “Itadakimasu”. To je pozdrav, než se začne jíst. Znamená “Tak si tedy vezměme ty dary”. Vespolek nám bude dobře a určitě budeme mít hodně co povídat a vzpomínat na snídaně v Japonsku. A čas poplyne a jídla z prvního tácu nebudou stačit a my si budeme chtít vybrat i z jiných japonských pochoutek. Budou na velkém stole. Třeba trhnané hovězí maso s jarní cibulkou a hořčicí karashi. Z masových specialit uděláme tsukune z mletého kuřecího. Přidává se do nich miso a jsou moc dobré. A když maso, tak musí být i vepřové. Připravíme buta to gobo itame. Lopuchový kořen, to znáte ne? A co konyaku? Taky znáte? To by nemělo chybět, protože je to můj favorit. Nemá téměř žádné kalorie, tak si můžeme přidat. Česky se té rostlině sice říká zmijovec jedovatý, ale my ho vypravíme hodně nejedovatě jako uramaki s ume s listem shiso. Dala jsem mu jméno Darjino uramaki a třeba se ve světě uchytí podobně jako California maki. A konyaku ještě jednou – tentokrát jako správné japonské nimono. Jako nimono přidáme i houbu shiitake a bramboru satoimo. Ještě by to chtělo lilek. Je letní. Ten uděláme chlazený a chuť bude mít zázvorovou. A přidáme salátek z nastrouhaného daikonu s houbami namekko. Ale už dost … to bychom se přejedli. Jenže… co dezertík? Dáme si čerstvě upečené kurimanju. Mají máslovou krustu.
Máslo. Znáte to staré japonské, že nevěsta voní po másle? Batta kusai. Znamenalo to, že nevěsta se nehodí do rodiny a dokonce, že je cizinka. Nebylo to přívětivé. Máslo přišlo z ciziny. A všechno cizí, nevím proč, bylo vtělené do másla. Ale to už dneska neplatí. Máslo mají Japonci hodně rádi a nejaponské nevěsty už nejsou nevítané. Dokonce i japonská snídaně nemusí být rýže a spol., ale krásně nasládlý toast s máslem a káva. Dobroty máme u nás v Čechách a dobroty mají v Japonsku. A my se máme, že známe obojí.
Moc se těším na vaše snídaňové příběhy a snídaňové vtipy. Máme ještě čas si je připravit. První japonská snídaně v Miyabi v čase před polednem bude v neděli 9. srpna.
Vaše Miyabi Darja
