Docela se divím, že jsem dosud žádný pořádný text o renkon nenapsala. A přitom renkon – jedlý lotosový kořen, má v sobě tolik symbolismu a tolik dobrého. První, co se mi o renkon v mysli vybaví, je, že renkon má rod zimy a jí se v zimních měsících, kdy lidé trpí rýmou a hledají, co na to. Mě ale nastydnutí nevyprovokovalo, i když pravda, zima je a ještě chvilku bude. K lotosu mou mysl přivedlo něco jiného. Měla jsem tu čest držet v ruce pravou japonskou fumie ve tvaru křesťanského kříže a na tom kříži nebyl Ježíš Kristus, ale někdo jako Buddha a ten muž seděl v lotosovém sedu přímo ve středu toho železného kříže. Překvapilo mě to a od té doby pořád myslím nejen na fumie, ale i na renkon. Lotos.
Nejprve asi musím vysvětlit, co je to fumie. Je to něco, na co se dá šlápnout. „Fumu“ znamená šlápnout a „e“ je obraz nebo vyobrazení. Japonská vládnoucí vrchnost před několika sty lety takto nutila lidi, co se hlásili ke křesťanství, aby svou víru popřeli. Nestačilo zříci se slovy, bylo třeba šlápnout. Píše o tom Endo Shusaku v jeho románu Mlčení. Velmi mě ta kniha zasáhla. Nikdy jsem se nedokázala rozhodnout, co měl kněz, hlavní hrdina, který ze soucitu k utrpení druhých nakonec na fumie svou nohu položil, správně udělat. A nyní, nečekaně, mi do toho stále otevřeného příběhu vstoupil Buddha a lotos. První bylo, že jsem se doma zeptala internetu, co k tomu má. Dočetla jsem se mimo mnohé jiné, že modlitba Ježíše „Otče náš“ je ve své podstatě totéž co technika lotosového květu. Pomáhá chtít lásku. Přemýšlela jsem o tom, ale nakonec mi nezbylo, než se vrátit k renkonu. K tomu, co znám, co mohu popsat a co se dá sníst.
Víte jak renkon vypadá? Jsou to takové buřtíky do běla, co mají v sobě díry podobné dírám v ementálu. Proděravělost zeleniny renkon je ale mnohem systematičtější. Je nádherná. Obraz překrojeného renkonu je krásný jako jsou krásné květiny. Však se s tímto charakterem renkonu v japonské gastronomii často pracuje. Dírky se dají vycpat náplní a když se potom buřtíky nakrájí na plátky, dvojbarevné květy renkonu rozkvetou na talíři a rozzáří obličeje strávníků. My v Miyabi renkon obvykle jen povaříme v dashi a obarvíme štávou z červené řepy. Stanou se růžovými květinami. Někdy potřebuji renkon radši do žluta a aby byl trochu na kyselo a voněl po yuzu, tak takový máme taky. Skvělý je renkon jako kimpira, tedy orestovaný na oleji a pak lehce zalitý dashi se sojovou omáčkou, podušený a vysmahlý. Díky své textuře a nevýrazné chuti se renkon náramně hodí taky na tempuru. Těstíčko dírky neutěsní a nezakryje – po vyfritování zůstanou jakoby v mlze. Renkon je Ta Surovina. Dozvídám se z internetu, že k jídlu jsou i semínka a květy lotosu. V čínské medicíně se prý sušené květy používají proti bolesti zubů.
Renkon je poklad. Když jsem ale před mnoha desetiletími přijela do Japonska, nevěděla jsem, že nějaký renkon na světě je. První seznámení bylo na horách. To když jsme jeli lyžovat. V každé horské chatě, jako se u nás podává zelňačka s klobásou, tak v japonských bufetech si lyžaři kupují sytou polévku butajiru (butadžiru), kde základem vývaru jsou kousky vepřového masa. Zahuštěný je samozřejmě sojovou miso pastou. V polévce najdete mrkev, pórek a různou jinou zeleninu, ale co určitě nesmí chybět, je renkon. Renkon má totiž preventivně ochránit od nastydnutí, jak už víte. Má rod zima. Se zimou si nejspíše spojíte zázvor a zázvorový čaj, už jen proto, že má grády a vypálí krk, ale renkon, ten ne, ten je velmi nenápadný a přitom tolik blahodárný. Je málo kalorický, bohatý na vlákniny a má hodně vitamínů a minerálů, což všechno dohromady pomáhá dobrému trávení, vylepšuje imunitu a udržuje dobrou náladu. Je jen škoda, že v našich českých domácnostech lidé renkon využívají jen málo. Ale situace se lepší, protože vidím, že se už prodává – třeba Rohlík renkon nabízí. Koupit si můžete renkon sušený, zmražený, ve folii ve vlastní šťávě a nebo čerstvý v SAPA. Když hned nebudete vědět, co s renkonem, i tak ho kupte a květinové plátky lotosu povařte a přidejte třeba do salátu. Hodí se prostě do všeho, protože se přátelsky přidá k sousedním surovinám a nijak se s nimi nepopere. Naopak, dodá krásy i jim.
Jak tak náš renkon – už ani pro vás není neznámou surovinou – promlouvá svými kvalitami nutričními, inspiruje i svými kvalitami duchovními. Kdo by nevěděl, že lotos kvete na vodních hladinách a je moc krásný. Bílý květ. Růžový. Nachový. Který je krásnější? Hloupé se ptát. To, že stonek odvážně proroste vodou a na dně nechá v bahně své buřtíkové kořeny, to už si jen představujeme. Lotos je skromná rostlina. A vytrvalá. Směřuje ke světlu. Někdy se říká, že květy lotosu jsou jako lidé, protože lidé, ač jsou spojeni s hříchem, jsou každý jeden uzpůsobeni k lásce a každý jeden má právo i povinnost vykvést do krásy. Tak o tom vypovídá křesťanství a já mám konečně radost, že se kříž, Kristus a kořen lotosu přeci jen malinko propojily. Snad to stejné pomohlo i tomu odvážnému knězi, co si nesl jako kříž stigma své nohy, která šlápla na svatou fumie. V Japonsku dožil, využit politickou „milostí“ a co je téměř jisté, jedl renkon v mnoha podobách, protože renkon je prostě součástí běžné japonské stravy.
Vaše Miyabi Darja
