Jsou dny, které si pamatujeme celý život. Třeba den, kdy jsme šli poprvé do školy nebo den, kdy jsme se poprvé setkali se svým partnerem. A vidíte, já si detailně pamatuji den, kdy jsem poprvé jedla nattó. Nattó jsou fermentované sójové boby a možná nejdůležitější potravina, kterou mi Japonsko dalo. Tady je můj příběh: Jeli jsme tehdy s partou přátel na víkend do hor do místa, které se jmenuje Karuizawa. Není to jen tak nějaké místo, ale místo vyhlášené, kam se jezdí v létě, kdy je v Tokyu vedro k nepřežití. Každý si chce užít pastvin a domácí stravy. A taky jo, užívali jsme si. Hned ráno jsme dostali japonskou snídani s nattó a majitelé penzionu zdůrazňovali, že si nattó dělají sami. A protože já jsem byla jediná cizinka, a navíc jsem byla v Japonsku teprve několik měsíců, všichni mi ukazovali, jak mám nattó míchat. Šlem, jak se začne nattó tááááááhnout, mě fascinoval. Vůně, co leckomu nevoní, mi nevadila. Nattó bylo skvělé. Chutnalo mi a já se stala oslavenkyní dne. Cítila jsem se přijatá. Skrze nattó. Asi to tak úplně nebylo, ale já jsem byla naivní a plná touhy po přátelství a asi proto si to ráno tak silně pamatuji. Je tomu 45 let. Nattó jsem neopustila a nattó neopustilo mě.
Nattó vlákno od sousta k soustu jakoby se tááááááhlo i mojí zkušeností mezi Japonskem a Českou rodnou zemí. Po Karuizawě jsem byla hrdá sama na sebe, že já jím nattó a můj japonský manžel ne. Jemu nikdy moc nechutnalo. A protože byl workoholik a jen málo se zúčastňoval domácího dění, nakonec jsem byla nositelkou japonské kultury v naší domácnosti já. Nattó jsem zavedla. Říká se, že láska prochází žaludkem a u mě to platí i ve vztahu k japonské kultuře. Miluji Japonsko, protože od první chvíle mi chutnalo téměř všechno, co jsem vzala do úst. Bez problémů jsem snědla i namako. To je sumýš neboli mořská okurka, co není zelenina, ale zvíře. Vypadá divně, slizce a nepříjemně křupe. Má přísavky, co vypadají jako spiky Covidu. Docela si myslím, že než se někdo rozhodne přestěhovat se trvale do Japonska, není od věci, aby si nejprve vyzkoušel/la, jak snese nattó a namako. Když si je zamiluje jako já, má velkou šanci, že Japonsko zvládne. Kultura prochází žaludkem!
Díky jídlu jsem se pojaponšťovala docela rychle. A ochotně. Ani jsem si neuvědomila, jak těžký bude návrat domů. Po dvou letech v Japonsku, to už se mi narodil první syn, jsem jela do Čech pochlubit se svým rodičům, jak mě Japonsko obohatilo. S sebou jsem si vezla i skleničku nattó, protože jsem si myslela, že bez nattó by se mi příliš stýskalo po Japonsku, a navíc jsem toužila se o tu dobrotu podělit. Možná jsem chtěla své blízké tak trochu zasvětit do tajů japonské kultury a vzala jsem to nešťastně přes nattó. Rodiče o moje obohacování nestáli. Hned po příjezdu z letiště jsem nattó pečlivě uložila do ledničky, a protože bylo plno jiného co vyprávět, a protože jídelní stůl přetékal českými dobrotami, na nattó přišla řada až za několik dní. Sklenička ale na svém místě nebyla. Zeptala jsem se mamky, jestli neviděla …a ani jsem nemusela moc vysvětlovat, hned věděla. Takovou nějakou smradlavou divnou věc prý našla a vyhodila. A že to bylo jedlé? Tomu moje mamka nevěřila. A asi nevěří dodnes.
Nattó se stalo symbolem mého spojení s Japonskem. Dokonce jsem vypozorovala, že když jsem se proti něčemu japonskému bouřila, přestala jsem jíst i nattó. Najednou jsem ze všeho nejvíc toužila po chlebu s máslem. Rýže a nattó. Chleba a máslo. To jsou dvě dvojice, které mě vyzrazují. Dvě dvojice, na kterých mi záleží. Když je chci a mohu mít obě a se mnou je milují i moji nejbližší, jsem šťastná. Neumím si představit, že by můj druhý muž, který není Japonec, ale Čech, neměl rád nattó. Miluje ho. Každý svůj den dokonce s nattó zahajuje. A pak třeba máme k snídani i ten chleba s máslem. Když jede na cesty, bere si s sebou nattó podobně jako tehdy já, když jsem se jela ukázat do Čech. Očekáváme, že nám nattó udrží dobré zdraví a prodlouží život. Věříme, že vlákénko nattó, slaboulinké jako nanotrubičky, má sílu, kterou bychom měli jako lidé poznat a využít. Vědci slibují, že z nanovláken bude jednou upleten provaz k výtahu do vesmíru a my gastronauti slibujeme, že nattó nás na tu cestu na Měsíc připraví.
Tak a teď konečně víte, proč se dvacet šest let snažím, aby lidé jedli nattó. V Miyabi máme nattó jako produkt v originálním japonském balení a stejný produkt pro inspiraci připravujeme jako drobné jídlo. Samozřejmě, že si můžete objednat klasiku nattó hosomaki sushi a nově nabízíme smažené nattó zámotky v nori řase. Říkám jim Minafritky. Mini Nattó Fritované Pecky. Pecky proto, že je to prostě pecka jídlo! Dáme vám k nim wasabi, které si zalejete sójovou omáčkou a minafritky si ochutíte podobně jako sushi. Staňte se odvážnými cestovateli do zářných zítřků.
Na cestu si na internetu vyhledejte potřebné nattó informace a můžete si přečíst i můj blog na Miyabi webu. To abyste věděli, proč je to nattó tak hodně zdravé. Navíc právě teď vychází ZAK umělecký časopis Lukáše Holinky a několik stran je věnováno milovanému nattó, co se tááááááááááááááááhne. ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ tento víkend nattó společně oslavíme. Čeká vás Pocta nattó. Premiéru budou mít Minafritky, nattó okonomiyaki a nattó oinari. Jako 1+1 mimořádná nabídka budou nattó futomaki. Když budete tyhle dobroty jíst pod rozkvetlými stromy sakur, určitě vás vlákna nattó dopraví i do dalekého Japonska. Výtah do Japonska. Dobrou chuť!
Vaše Miyabi Darja
