tabibito ka kobidobito bento?
Ne že bych vytvářela nové cvičení jako je „třista třicet tři stříbrných stříkaček…“, jen jsem se zamýšlela, zda nově přejmenovat Miyabi tabibito bento jako krabičku s jídlem pro cestovní příležitosti na krabičku s jídlem v naší covidové době kobidobito bento. V japonštině totiž slovo Covid přeslabikujete na kobido. „Bito“ pak v tom spojení označuje člověka, človíčka, co potřebuje mít jídlo pěkně poskládané do jedné krabičky, s dobře vyváženými komponenty, hodně lákavé a taky aby několik hodin vydrželo pěkně svěží a chutné. A aby si jídlo mohl vzít s sebou mimo domov. No a „bento“ je ta krabička včetně obsahu. Tabibito ka kobidobito bento? Tabibito ka kobidobito bento? Zkusili jste?
Obenta vypovídají o životním stylu a myšlení lidí
Líbí se mi název „kobidobito bento“, protože bento historicky vystihovalo kontext a doprovázelo životní styl i filozofii doby. A naše covidová doba je mimořádná. Žádá si nová řešení a žádá si nové nápady.
Když se cestovalo v hodně dávných dobách, což bylo především z nutnosti třeba obchodnické, muselo se počítat s tím, že si poutník jen tak někde nenakoupil nebo nezašel do zájezdní restaurace. Všechno se změnilo, když lidé začali cestovat, protože si chtěli prostě udělat radost být na jiném místě než doma. Vznikla potřeba jídla do krabičky a obenta jak je známe, našla své pevné místo v životě lidí v Japonsku. Když byla postavena první nádraží a cestující s očekáváním nastupovali do vlaků, bylo samozřejmě japonsky šikovné si s sebou vzít jídlo do krabičky. Takové jídlo dostalo hned i samostatné jméno – ekibento. „Přinádražní“ bento. I nyní, než nastupujete do shinkansenu, tak si v nádražní hale obejdete honosné krámky s obenty a vyberete si. Já to dělám vždy. Cesta shinkansenem je pak o to obento krásnější. A nebo – představte si, že bychom v češtině měli samostatně vytvořené jméno pro pokrm v krabičce, které by diváci jedli v divadle v hledišti – třeba meziaktovlíř – a vidíte, v Japonsku takové slovo mají už několik století. Je to makunouchi bento. „Maku“ je opona nebo předěl mezi akty divadelní hry a „uchi“ reprezentuje ten čas, co si spokojeně jíte a vzpamatováváte se z dramatického děje hry. Na obalu krabičky může být třeba výjev z hry, program a nebo obojí a uvnitř jsou dobroty podle honosnosti představení a divadla samotného. Jiný kraj jiný mrav a hlavně jiný způsob vyžití. V japonské historii mě zaujalo ještě jiné obento – hinomaru bento. Obento jako kulaté Slunce, které svítí pro Japonsko. Bylo doporučením vlády v době druhé světové války, aby tužilo mysl všech obyvatel vydržet útrapy a pomoci Japonsku vyhrát válku. Hinomaru bento je bílá rýže v krabičce a uprostřed švestička umeboshi. Ta má lehce červenou barvu a celý obraz připomíná japonskou vlajku. Obento hinomaru nasytilo, švestička zaručila, že rýže vydržela déle čerstvá a ještě se jídlem připomněl a oslavil emblém japonského národa. Hinomaru bento rovnostářsky vychovávalo Japonce a smiřovalo je s tím, že je v zemi nedostatek potravin. To obento bylo svým způsobem dokonalé. Vlastně bylo krásné. A o krásu pocitu jde častěji, než si myslíme.
Obenta promlouvají o péči a lásce
V obentu jde o krásu vždy. Nejvíc jsem to prožívala, když jsem připravovala obento krabičky pro své děti. Každý den si nosily jídlo s sebou do školky. Maminky se předháněly, jak krásně se jim povede vložit do jídla i svůj polední pozdrav lásky. A děti si uvědomovaly, jak jejich maminka o ně pečuje a jak hodně je má ráda. Ještě než začal školní rok, šila jsem pro své dítě nápaditý obal na obento, obal na hůlky, k tomu podložku na jezení, pytlíček na ubrousek a tašku na to všechno dohromady. Samozřejmě jsem mohla koupit i hotový set, ale to už by nebylo takové blízce intimní a originální. A pak jsem každý den vymýšlela, z čeho obento udělám, aby bylo výživné, vitamínově bohaté, aby bylo chutné a navíc, aby promlouvalo. Moje obento byla třeba roztomilá hlavička kočičky, nebo medvídek panda, prostě něco, co se mohlo mému dítěti líbit, co by ho zaujalo. Děti se často i chlubily, jak krásné obento mají, a skrze svá obenta si získávaly i přátelé. Některé maminky byly mistryně a vyhrály si s jedním obentem klidně i třicet, čtyřicet minut. Páreček jako pusinka, edamame jako očička, hijiki jako černé kudrnaté vlásky … Díky obentům jsme my maminky byly každodenní umělkyně. A musím říct, že mě tahle hra bavila. Smířila jsem se i s tím, že někdy to bylo až přehnaně na hraně.
Obenta mohou pomoci proti strachu z nemoci i jiným obavám
Říkám si, že právě teď, kdy se tolik strachujeme, co bude zítra a zda někoho nenakazíme a nebo sami neonemocníme, bychom si mohli zadat trochu tvořivosti s jídlem do krabičky. Obento je krásnou výzvou uvést své city lásky do matérie jídla. Navíc obento je určitě hygienicky zvládnutelnější, než může být školní jídelna. Základem je obvykle rýže, velmi chutně připravená, a k ní je nejméně pět až deset různých drobných jídel. Jsou to jídla, která se hodí jíst v pokojové teplotě, takže se nemusíte strachovat, zda budete mít jídlo kde ohřát. Pestrost zaručí, že obento prospěje zdraví strávníka.
Když nebudete mít čas připravit obento doma, můžete si zaskočit do Miyabi a obento koupit u okénka. Právě jsme pro vás nabídku obent rozšířili. Dokonce se chystám sdělit kuchařům, že budeme nově připravovat i dětské obento. Možná se nebudou tvářit nadšeně, zvláště když teď mají menší plat, ale oni jsou všichni moc fajn a když jim předložím návrh na obento s charakterem kyaraben, možná je i pobavím. V Japonsku jsou kyarabento spojené s manga kreslenými příběhy a jejich hrdiny. Samozřejmě, že nové zadání s sebou nese i inovace v kulinářském umění. Myšlenka mě chytla a už mám několik obrázků dětských obent s příběhem. Dokonce mám i jméno. Ren ren Kon kon. Znamená renkon a renkon, tedy lotosový kořen, bude v mém obentu dominantní.
A taky se podívejte na naše kyaraben Valentýnské bento. Máme dvě – Sushi ikebana a Yakizakana ikebana. Samozřejmě všechno s nezbytnými srdíčky. Veselý Valentine!
Kyarabento vyjadřuje popkulturu vznikající z touhy něco důležitého vyjádřit. A právě teď žijeme v době, která všechno mění. Nové vzniká a když to zaujme, hurá! Tabibito ka kobidobito bento? Ptám se znovu a vy už znáte odpověď. Obě! Cestovat přece nepřestaneme, a když si na cestách nebudeme moci jídlo koupit, bude třeba si ho brát s sebou do krabičky. Tabibito bento má velké uplatnění. Nevzdávejme se cestování! Naproti tomu kobidobito bento vystihuje naši současnou společenskou situaci a je šikovné v tom, že naše děti i blízké z naší domácnosti můžeme vybavit obentem do školy nebo do práce. Bude to jídlo hygienicky ohlídané, zdravé a ještě předáme kus lásky. Jako ty maminky a děti z japonských školek.
V Japonsku se mi líbí, že je stále svoboda v oslavování toho, zda je někdo holčička nebo kluk, dívka nebo mladík, žena nebo muž, stařena nebo stařec. Nic není zavržené, nic není jaksi tabu. A lze to vyjádřit i v obentech. Neumím si představit, že by někdo v Čechách chtěl mít obento jiné pro ženy a jiné pro muže, a že by to bylo pro Miyabi prodejné, ale myšlenka je na stole a zkusit to můžeme. Snad nepřijde nějaká genderová stížnost a stát mi nezavře i to okénko. V obentech je prostě velká možnost vyjádřit se – skrze obsah krabičky i krabičku samotnou. Jiné jídlo jedí děti, jiné milují dospělí a zase jiné preferují starší lidé. Děti osloví roztomilé zvířátko a dopívající zaujme obraz, co zrovna frčí. Třeba z nějakého filmu. Někteří dospělí milují věci rustikální, někteří minimalistické a jiní honosné dekorativní a podle toho si vyberou své obento. Svět je krásný, když jsme všichni trochu jiní. A kousek extravagance taky nevadí. V Japonsku jsou i obenta krabičky vykládané zlatem, stříbrem a slonovinou, obenta vyrobená ze vzácných dřevin a obenta zdobená uměleckými malbami. Jsou i několikaposchoďová obenta, jako je juubako obento pro zvláštní příležitosti. Jsou i obenta pro velké sešlosti – shidashi bento. Obenta si nosíte pod rozkvetlé sakury a nebo na dívání se na sníh. A podle toho, kam s obentem jdete, obenta mohou dostat jména. Třeba „torimi bento“, bento pro dívání se na ptáky. To je prý teď v Praze populární. Obenta, jako shoukadou bento, jsou navržená pro čajové obřady a dokonce jsou mistři, kteří proslavili různé tvary obent podle osobního vkusu. Otec čajového obřadu Sen no Rikyu miloval obento ve tvaru Měsíce. Rikyugonomi bento. Vidíte, obyčejná krabička s jídlem obento a tolik možností vyžití! Tolik tvořivosti!
Obenta téměř jako studijní obor
Kultura obent se v Japonsku vyvinula téměř ve studijní obor. Jen kolik je druhů. Kolik je krajových specialit. Třeba Nagano se proslavilo svých Kamameshi bento v keramických jednorázových nádobách. Nebo kolik je sezonních specialit jako je Osechi bento, které jste měli možnost se začátkem nového roku v Miyabi ochutnat.
V různých dobách byla různá obenta typická pro potřeby obyvatel. Obenta určovala a určují sociální postavení člověka i jeho umělecké zaměření. Jako se říká, že „šaty dělají člověka“ tak Japonci mohou říct, že „obento dělá člověka“. Všimli jste si na sobě, že někdy radši volíte černé oblečení a jindy obléknete pestrobarevné, až se sami divíte? Stejné je to s obentem. Někdy mi moje obento řeklo, jakou náladu cítím a tedy i co komunikuji do okolí. Otázka zda obento „jo nebo ne“, „chce nebo nechce“ mi dokonce prozradila, jaké bylo pracovní vyznání a životní preference mého japonského manžela. V Japonsku totiž hospodyňky připravují obenta nejen pro své děti do školky a často i do školy (i když státní školy mají uniformní jedno jídlo vydávané ve škole), ale také pro své manžely do práce. Uprostřed mrakodrapů v Tokyu vidíte v poledne na sluníčku na všech možných místech, kde se dá sedět, úředníky v bílých košilích a kravatách, jak si rozbalují svoje malé krabičky s jídlem. Z látkových kapesníčků. Možná některý muž, na kterého se zrovna jeho manželka hodně zlobí, rozbalí shikaeshi bento, do kterého mu dala jako pomstu třeba projímadlo nebo ho schválně hodně posolila. Obento může být vzkaz! Hovoří! Můj muž si obvykle bento nepřál, ne že by se obával, že ho přiotrávím, ale moje láskyplné obento ho jaksi omezovalo. Raději chtěl mít volný prostor pro to, aby šel v poledne se svými spolupracovníky do restaurace a diskutoval o věcech práce. Profese nade vším! Víte, s obentem je každý tak trochu sám. Alespoň na chvíli. Ne opuštěný, ale krásně sám. Je to spojení s domovem. S něčím, někým blízkým. A já jsem toužila po tom krátkém spojení se svým milovaným, i když byl v práci.
Obento jako milé pouto k domovu
Skrze obento jsem zjistila třeba i to, co prožívá můj tehdy dvanáctiletý syn, když začal chodit na české gymnázium. Žádal si ráno obento a já tušila, že mu nejen nechutnají české obědy ve školní jídelně, ale že navíc nechtěl trávit všechen čas se spolužáky. Chtěl být na chvíli i sám se svým světem. Byla jsem ráda, že jsem díky obentům mohla svým dětem, které procházely mezi dvěma kulturami českou a japonskou – vlastně i třemi, když jsme bydleli v Turecku nebo v Americe – pomoci mít na každý den s sebou v té jiné společnosti malou jistotu a spojení s tím, na co byly zvyklé a co měly rády. Myslím, že nám obenta pomohla překlenout mnohé těžkosti. Navíc jsem měla skrze domácí obenta dobrou kontrolu nad tím, co moje děti jedly a dokonce i kolik toho ten den snědly, protože když nedojedly, zbytek jsem našla v krabičce. Obento bylo i mým milým poutem s Japonskem, když jsem se vrátila s dětmi do Čech a stala se studentkou v denním studiu na Karlově universitě. Obento jsem si brala na Karlův most a vůbec mi nevadilo, že se na mě lidi zvědavě dívali. Prožívala jsem výsostně krásné chvíle svého osobního bohatství. Do svého domova jsem si z cizokrajné kultury přinesla velké obdarování – i v podobě obent. Každé ráno jsem už od pěti hodin připravovala krabičky pro sebe a své čtyři děti. Jsou vždy tři nebo čtyři roky od sebe, takže každé obento muselo být trochu jiné. Když děti vstávaly, bytem voněla sójová omáčka a čerstvě uvařená rýže. Vždy jsem chtěla, by moji synové a dcera nebyly half, jak se v Japonsku říká o dětech narozených v mezinárodních manželstvích, ale double. Chtěla jsem, aby si zamilovaly obě kultury. A vidíte, mojí rodině k tomu posloužily krabičky s jídlem, kterým se říká obento. Bento. Obento. Ano, právem si přibírá obyčejná krabička s jídlem uctivou předponu „o“. Krabičko bento, vděčím ti za mnohé a děkuji! Arigatou!
Obenta mají moc předávat zprávu o kráse života, o jeho významu, o naplnění života. Nechť je tedy milost obent i s vámi všemi!
Vaše Miyabi Darja
Otázka navíc: Kolik různých názvů obent jste napočítali?
Návrh: Jaké nové obento s novým jménem navrhujete?
