Přátelé,
chcete být na chvíli umělcem/umělkyní a vytvořit plod harmonie? Ano? Pak se nechte pozvat do světa japonských wagashi. Malý kousek cukroví bude vaším dílem.
Často si nevíme rady jak definovat, co je umění. Podle Ottova slovníku je umění „úmyslné tvoření nebo konání, jehož výsledek nad jiné výtvory a výkony vyniká jistou hodnotou již při pouhém nazírání a vnímání, tj. hodnotou estetickou.“ Encyklopedie Britannica vymezuje umění jako „užívání dovedností a představivosti k vytváření estetických předmětů, prostředí nebo zážitků, které lze sdílet s druhými lidmi.“ Tak co, mohou být wagashi uměním? Já se přimlouvám, že ano. Snad i proto, že pro mě měla a mají wagashi svůj domov ve světě pohostinnosti povýšené na umění – ve světě japonského čajového obřadu. Líbí se mi myšlenka, že umění vzniká vždy, když tvořící člověk považuje to, co vytváří, za umění. Věří, že vzniká umění. Vydává se umění. V radosti i se strádáním. V procesu tvoření je totiž důležité i stadium, kdy si umělec říká, že by s tím nejradši praštil. Co je bez utrpení nemá tak nějak tu správnou hodnotu.
Nejelegantnější typ wagashi často používaný při čajovém obřadu, je tak zvané gyuuhi, tedy wagashi tvořené čistě bílou fazolovou hmotou dovedenou do dokonalosti a vytvarovanou v nádherné objekty. Přeměnit fazoli v krásné dílo je náročné. Přesto nebo proto vás odvážné ze srdce vyzývám, abyste se pustili do libé tvořivosti s hmotou, která je velmi tvárná a lehce finančně dostupná, ovšem pokud si ji sami uděláte podle receptu, který najdete na konci článku. Výhodou je, že svůj výtvor si vždycky můžete sníst. A pochutnáte si. A jestli si pak dáte i zelený vyšlehaný čaj matcha, pak vaše dílo dozná nejvyššího ocenění.
Říká se totiž, že správné cukroví se matcha čaji obětuje. Japonští cukráři umělci, kteří vytvářejí svá díla pro čajové mistry, dokonce srovnávají osud svých fazolových kousků s obětí samuraje svému pánu. Cukroví se jí dříve, než pijete čaj, a v té chvíli je živoucí a působivé. Silné. Je však krásné jen malou pomíjivou chvíli, pak dobrovolně vydá svou hodnotu čaji. Proto se říká, že čaji se obětuje. Když čajomilec pije svůj šálek čaje, měl by už na cukroví zapomenout a cele si vychutnávat čaj samotný. Snad proto je wagashi vytvořené z podstaty fazolí, podstaty, která zazáří, ale rychle v našich chuťových pohárcích pomine. Představte si, zvláště vy, kdo čaj matcha pijete, že byste si nejprve snědli dortík plný šlehačky a másla a pak pili matcha čaj. Chutě by se vám zákonitě pomíchaly, protože máslo by se jen tak nevzdalo. Máslo se neobětovává. Máslo trvá.
Co znamená slovo wagashi? “Wa” je znak 和 (nogi hen, no plus ki jako strom), který označuje takovou konstelaci, kde věci různorodé jsou v souladu. Wa je touha po harmonii. Znak obsahuje čtvereček, který samostatně znamená ústa. Snad se to dá chápat, že harmonie je blahodárná. Člověku chutná. Uspokojuje ho. Obohacuje ho. “Wa” je používané i pro označení všeho, co je japonské. Wagashi je proto japonské cukroví. Yougashi 洋菓子, nebo ještě přesněji seiyougashi 西洋菓子 je cukroví západního stylu. Název už neříká nic o harmonii nebo kráse, jen o směru, odkud ty jiné dobroty pocházejí. “Kashi” 菓子, s výslovnostní přesmyčkou gashi označuje tu samotnou věc, tedy cukroví, cukrovinky, cukrátka, dortíky, prostě něco lahodně sladkého, co někdo připravil s velkou pečlivostí a umem. Kashi, jak vidíte, se skládá ze dvou znaků. První „ka“ znamená ovoce; nějaký plod. Můžete to chápat i jako plod tvořivosti a druhý znak „shi“ znamená děcko. Miloučké ne? Když budete tvořit svoje wagashi, hrajte si s hmotou a piplejte ji jako miminko, s láskou a obdivem. Pod vaší péčí bude vznikat wa-gašátko. Plod harmonie.
Wa jako harmonie je prvním ze čtyř základních stavebních kamenů japonského čajového obřadu Sado, Chanoyu. Wa, Kei, Sei, Jaku. Harmonie, úcta, čistota a klid. Kdo by netoužil po míru; po míru své duše a míru s lidmi i vším stvořením. Wa, kei, sei, jaku je to, co hostitel a hosté ideálně činí, když sdílejí sebe navzájem, vydávají se prostředí i času a hledají krásu a tajemství života, tajemství, které je vyzývá ke službě bližnímu s bezelstnou touhou prožít a předat krásno. Věřím, že taková touha spoluvytváří lásku.
Stejně jako vznik pití čaje byl projevem oslavy života a hledáním jeho přesahu, také u wagashi vysledujeme začátek jeho používání ve vítání a uctívání božstev. Wagashi sloužily jako jeden z komunikačních prostředků mezi lidskou představou bohů a lidmi samotnými. Oslavy v běhu roku doprovázely a často stále doprovázejí wagashi konkrétních tvarů, chutí a vůní, často s konkrétním příběhem a poetickým jménem. Důležitá zastavení v lidském životě jsou spojená s typickými wagashi – třeba svátek dívek Ohinasama a červeno-bílo-zelené wagashi hishimochi ve tvaru kosočtverce. Nebo svátek chlapců Tangonosekku a chimaki mochi koláčky zabalené do bambusových listů.
Ne náhodou má mnoho japonských wagashi tvar květin. Květiny jsou křehké, pomíjivé a přesto mají velkou tajemnou moc. Lidé v Japonsku a myslím, že nejen tam, si představují, že květiny spojují náš svět se světem, který neumíme zachytit, kde jsou naši předkové i naše budoucnost. Květiny nám pomáhají upamatovat se slova, která přeji nám všem: “Ať jsou šťastné všechny bytosti”.
Chtít upřímně mír, tomu se musíme učit. Třeba, když tvoříme malá wagašátka z obyčejné fazolové hmoty. Že nemáte tu fazolovou hmotu? Nevadí. Fazolovou hmotu jsme pro vás v Miyabi připravili. Tento víkend, v sobotu i v neděli po celý den si budete moci přijít a vytvořit si s naší pomocí své malé dílo wagashi. Plod harmonie. Budete mít k dispozici špachtličky, tvarovací látku i vykrajovátka. Těšíme se na vás, velké i malé.
Vaše Miyabi Darja
Slíbený recept:
Kupte obyčejné bílé fazole a získejte z nich podstatu fazole. Získat podstatu čehokoliv není nic jednoduchého – s podstatou fazolí je to stejné. Nejprve fazole tepelně donuťte, aby se daly vysvléknout ze slupky. Můžete loupat jednu po druhé. Třeba při televizi. Hodiny. A pak je nechte rozvařit, aby se daly pasírovat. Ale pozor, nepřipálit! Fazole si vezmou chuť i vůni všeho, s čím se dostanou do styku. I malé připálení se šíří jako zhoubná nákaza. Přepasírovanou jemnou kaši zalijte vodou a nechte usadit a pak znova, třeba desetkrát opakujte, až je voda čirá. Když vyždímáním v látce získáte fazolový prach, máte na půl vyhráno. Dejte ho do prostorného hrnce, nejlépe s teflonovým povrchem a přidejte cukr, hodně cukru. Asi stejně jako fazolí. Míchejte a míchejte a míchejte. Ani chvililinku nepolevte. Když se rozbolí pravá ruka, míchejte levou. Když vám po třiceti až čtyřiceti minutách obě ruce zeslábnou, hmota už snad bude hotová. Získá takovou tu konzistenci, že to už není tekoucí žhavá láva, ale pěkná tvárná fazolová hlína, která neokorává ani netuhne na kámen. Dejte pozor na to, aby se vám nikde při míchání nespálil ani kousínek hmoty. Neberte telefony, neodbíhejte, prostě míchejte. Vyplatí se to, získáte velice jedlý materiál, který nevoní a nechutná po zelenině ani žádné chemikálii. Získáte to nejlepší, co fazole je. A pak už můžete popustit své fantazii rozlet. Připravte si potravinářské barvy a použijte špachtličky nebo jednoduše zabalte hmotu do hadříku a tvarujte. To, co ještě před chvílí bylo fazolovou hmotou, se změní na zajíčka, tulipán, kamélii nebo mořskou vlnu.
