Milí přátelé! Je září, je měsíc Měsíce. Ano, v Japonsku je to – nejméně od dob Heian v 9. století – čas, kdy se lidé programově radují, že je Měsíc na nebi. Čekají, až bude plný v úplňku a pořádají večírky s názvem Dívání se na měsíc. Japonsky “tsukimi”. A když jsou večírky, je i jídlo a pití a také zamýšlení se nad životem. K svátku Tsukimi se připravují jídla, která oslavují sklizeň. Sklizeň rýže a sklizeň brambor. Z rýže se dělá cukroví Tsukimi dango – je to jen bílá koulička, co připomíná měsíc. Dělají se jídla z hub, z kaštanů, z ořechů a z mnoha jiných darů podzimu. Jen brambor mají v Japonsku víc než desítku chuťově i tvarově odlišných druhů a každý dostane prostor. Proč, protože z jedné brambory vyroste hodně jiných brambor a to symbolizuje a slibuje hojnost. Kdo by si nepřál hojnost a zdraví? Než nastane zima, musíme být silní a odolní.
Nevím, co si lidé přejí, když se v září dívají na Měsíc, který září na nebi kulatý jako uvařený žloutek vajíčka. Dívají se na něj i když prší – Ugetsu, nebo dokonce když není vidět – Mugetsu. Bez měsíce. Na všechno mají v Japonsku zvláštní název, protože je to hodně důležité dívat se a přemýšlet, a pak i děkovat, že jsme. Určitě znáte nějaký japonský obraz, kde je ztvárněný kulatý měsíc a tráva Susugi. Ano, tady hraje roli připomínka, že se bude sklízet rýže a je vhodné děkovat. Susugi rostlinu rýže připomíná. Bylo by hloupé nakreslit tam rovnou stvol rýže, neboť Susugi tu rýži ještě umocní. Jak? no protože musíme zapřemýšlet. Je tam hádanka. Není to hezké? A nebo obraz, jak králící utloukají na měsíci omochi. Luštíte, proč králíci? nevím, taky by to mohli být lidé, jenže přeci jen … lepší je tu zodpovědnost přenést na králíky. Důležité je, že utloukají omochi a mochi je rýže a hlavně, utloukání mochi se řekne “mochitsuki” a to připomíná slovo “tsuki” a to je měsíc. Nedává vám to dostatečně nosný příběh? To vůbec nevadí. Důležité je si hrát. Hrát si se slovy a hrát si s obrazy a symboly, to mají Japonci hrozně rádi. A tak si myslím, že se při tom dívání se na měsíc vůbec nenudí. Určitě si podobně jako při jarním dívání se na květy sakur – Hanami, nebo při zimním dívání se na sníh Yukimi, vzpomínají, co bylo loni a co bylo před deseti lety a co bylo, když jsme byli děti. Jsou věci radostné i smutné. Melancholie patří vždy k japonskému prožitku. I k dívání se na Měsíc.
Když je Dívání se Měsíc tématem při japonském čajovém obřadu, je tam vždy přimíchán kus melancholie. Wabi, sabi. Vzpomeňte … Měsíc na svitcích ve výklenku tokonoma je vždy lehce v mracích. Není to měsíc zářívý jako kulaté vajíčko v polívce s nudlemi udon. Je to vajíčko zastřené, vajíčko tajemné … Pluje. Je krásné. Svobodné. Nedořečené. A tak to s námi lidmi je. Jsme krásně nedořečení.
S pozdravem začínajícího podzimu, vaše Miyabi Darja
